Počátkem 90. let vzniklo v České republice velké množství firem zabývajících se výrobou oken a dveří. V té době tyto společnosti převzaly již známé technologie výroby otvorových výplní na bázi dřevěných, hliníkových nebo plastových rámů vybavených izolačním zasklením a celoobvodovým kováním. Počet otvorových výplní, jež tyto společnosti nabízejí, rok od roku stoupá. Stoupá ovšem i počet reklamací, které mají mnohdy původ ve skutečnosti, že se pořád jedná o výrobky na našem trhu nové, s kvalitativně odlišnými vlastnostmi, s nimiž ještě nemají zákazníci dlouhodobé zkušenosti.
Častým důvodem reklamací je problém srážení vody na skle okna (rosení). Ovšem ne vždy je příčina problémů na straně výrobce, který pak pochopitelně odmítne reklamaci akceptovat. Málokdo si při této příležitosti uvědomí, kolik zdrojů vodních par se v běžných domácnostech objevuje. Mezi hlavní patří zejména vaření. Pokud odsavač par nefunguje dostatečně, je koncentrace par enormní. Rovněž lidské dýchání ovlivňuje množství vodních par ve vzduchu. U novostaveb je potřeba počítat s tím, že zdivo vysychá i několik let, a proto se musí dbát na správné vytápění a větrání nového objektu.
Před reklamací z důvodu rosení oken bychom se měli ubezpečit, kde se sražená voda na okně vyskytuje. Okno lze reklamovat u výrobce v tom případě, nachází-li se orosení v meziskelním prostoru izolačního dvojskla. Nejčastější příčinou tohoto jevu bývá nedokonalost hermetického uzavření meziskelního prostoru, který je obvykle naplněn vysušeným vzduchem, eventuálně argonem či hexafluoridem síry. Do meziskelního prostoru se tak dostane vzduch z vnějšku, jenž obsahuje množství vodních par, a ty posléze za příhodných podmínek kondenzují na vnitřních stranách jednotlivých tabulí skla. Pokud tuto skutečnost zjistíme, jsme oprávněni obrátit se na výrobce oken se žádostí o nápravu. Výrobce pak dodá nové dvojsklo a jeho servisní technik jej na místě vymění. Celý proces přesklení trvá pouhých několik minut.
Jiná situace ovšem nastává, sráží-li se voda na vnější straně vnitřního skla, tj. v interiéru. Co se tedy ve skutečnosti děje? Vzduch v uzavřené místnosti se obohacuje vodními parami z běžné lidské činnosti. Přebytky vodních par se pak srážejí na nejchladnějších plochách v místnosti, a tím je okolí okenních rámů. Dochází ke kondenzaci a vlhkost stéká na parapet. K tomuto jevu obvykle dochází ve vlhkých místnostech s nedostatečným vytápěním (koupelny, WC) nebo s nadměrnou koncentrací par (kuchyně) nebo i v poměrně suchých místnostech při silných mrazech.
Další příčiny, které výskytu rosení přispívají:
Nevhodné umístění zdroje tepla
Jestliže je zdroj tepla umístěn pod oknem, potom je studený vzduch, který se hromadí při podlaze, nasáván žebrovím radiátoru a ohřátý stoupá vzhůru po tabuli skla v okně, přičemž jej ohřívá. Dochází tak ke zvýšení teploty povrchu skla, a tím se kondenzace omezuje. Teplý vzduch vystoupá až ke stropu místnosti a postupně se ochlazuje, klesá a znovu jej nasaje radiátor. Tomuto koloběhu se říká gravitační (termosifinové) proudění. Jakmile není zdroj tepla umístěn pod oknem, ale například u protilehlé zdi, dochází k tomu, že vystoupaný ohřátý vzduch se během proudění v místnosti ochladí, tudíž povrch tabule skla se dostatečně neohřeje, teplota skla se přiblíží k rosnému bodu a vodní pára, obsažená ve vzduchu, zkondenzuje. Obdobné problémy mohou nastat i při nedostatečném výkonu podlahového topení.
Nedostatečné vytápění a větrání
V současné době jsou novostavby i rekonstruované objekty vybavovány okenními prvky s vysokou těsností, takže vzduchová výměna mezi vnějším a vnitřním prostředím je téměř nulová. Vlhkost vzlínající ze zdiva sytí vzduch v nedostatečně větraných nebo vytápěných místnostech a sráží se na chladnějších plochách, např. právě na okně. Prevencí vůči tomuto jevu je pečlivé vytápění místností v kombinaci s důsledným vyvětráním. Pouhé vytápění nestačí, protože vyvětráním se vlhčí vzduch v interiéru nahradí sušším z vnějšího prostředí.
Nevhodně zvolené zasklení
Kvalita zasklení je definována veličinou zvanou koeficient prostupu tepla Ug W/m2K. Lze konstatovat, že čím nižší je hodnota K, tím lepší je z hlediska prostupu tepla zasklení. Snížení tepelných ztrát se projevuje také vyšší povrchovou teplotou zasklení, což má za následek i nižší náchylnost ke kondenzaci vody na povrchu skla.
Umístění okna vzhledem ke světovým stranám
Okna na severní, severovýchodní a severozápadní straně se rosí častěji než okna na jihu, jihozápadě a jihovýchodě. I v mrazivých dnech sluneční záření zvyšuje povrchovou teplotu skla a tím oddaluje možnost kondenzace. Okna, která jsou celý den ve stínu, mají nižší teplotu, a jsou tedy pro kondenzaci příznivější.
Kondenzace vodních par na nejchladnějších plochách je běžný fyzikální jev, který nelze zcela odstranit. Můžeme ho pouze cíleně omezovat, a to:
- větráním (odváděním přebytečných vodních par)
- používáním tzv. výkonnostního zasklení s hodnotou Ug = 1,0 W/m2K a lepším zasklením (zasklení se zvýšenou tepelnou izolací)
- správným tepelným režimem (cirkulace vzduchu v místnosti)
- rozmístěním oken vzhledem ke světovým stranám
- zvýšením teploty v místnosti
Velmi dobrou pomůckou pro omezení kondenzace vodních par v místnostech je hygrometr (vlhkoměr). Jeho údaj může varovat před nebezpečím nežádoucí kondenzace na sklech a vést uživatele k pravidelnému větrání. Kondenzace přebytečné vlhkosti tak většinou nebývá důvodem k reklamaci výrobků, ale signálem, že cosi není s mikroklimatickým režimem našeho bytu v pořádku.